Nepříjemné otázky.
Leliana, nevinně, mrkající očima: - Morrigan, řekni, proč nenosíš podprsenku během dne, ale oblékáš si ji jen když jdeš do stanu k našemu velitelovi?
Morrigan: - No, řekněme, že to není překvapující. A jak to, že se dokážeš umazat krví od hlavy až k patě, když střílíš z luku ze vzdálenosti 30 kroků od boje?
Ogren: - Raději se zeptejte, kde náš velitel schovává své harampádí. Máme jen 10 kusů plátové zbroje. A nic není vidět!
HH: - Všichni se ztište! Přece víte, kde to je. Přesně tam, odkud si během boje nosíte obvazy a lahvičky.
Leliana: - A proč má Morrigan své vlastní místo s osobním ohněm, zatímco ostatní musí využívat jedno? To není spravedlivé!
HH: - To spravedlivé je. Liliana, kdybys spala a jedla vedle Morrigan... Naší družině ještě potřebuje lukostřelce! Nech mi raději říct, proč si dovoluji se převlékat uprostřed ulice před všemi!
Ogren: - Veliteli, místo abys se houpal na téma převlékání, které děláme na tvůj příkaz, řekni raději, proč nocujeme v táboře pod širým nebem, když máme celý hrad, do kterého se z nějakého důvodu nemůžeme dostat!
HH: - Je tam nepořádek, zima a vůbec..
Alistair: - A ještě, veliteli, několikrát jsme si všimli, že víš, kdo a co bude za zavřenými dveřmi. Nebo na úplně neznámém místě. Jsi prorok? Tak řekni, kdy umřu?
Morrigan: - Ano, ano! Jak jsme přišli do Orzammaru, tak jsi hned běžel bez zastavení k obchodníkovi, postavil jsi se k němu, začal jsi mě svádět k rozhovoru o mém dětství v Divokých Zemích, a pak jsi koupil právě to zrcadlo, o kterém jsem mu říkala! A s mazanou tváří jsi mi ho strčil, a já jako hlupák jsem málem rozplakala radostí!...
HH: - Ano, ty se rozpláčeš, ha. Mimochodem, co se stalo s těmi dary, které jsem vám všem osobně předal. Přitom jste se třásli radostí, když jste je dostávali. Kde je to zrcadlo, Morrigan? Liliano, kde jsou ty boty? Stan, kam jsi dal portrétek? A mimochodem, co to máte za zvyk si rýpat, když se díváte jinam, a občas dokonce stojíte zády k sobě?
Ogren: - Ne, veliteli, raději říkej, odkud najednou máš 1000 zlatých! Přespali jsme v táboře s 10 stříbrnými a ráno u obchodníka ukazuješ 1000 zlatých!
HH: - Ma-a-a-a-a-lickat! To je dar od bohů!
Alistair: - A to bohům dává, aby Stan stál v táboře v samotných trenýrkách už celý týden?
HH: - Chce a stojí. Jeho věc.
Liliana: - No jo, nejdřív jsi ho donutil svléknout se, a pak říkáš "jeho věc"... Veliteli, proč jdeš do nevěstince a kupuješ si tam dívky, když se s Morrigan pořád líbáš před všemi a taháš ji k sobě do stanu? Nevyhovuje ti?
Morrigan: - Ještě jeden takový dotaz, Liliano, a proměním tě v pavouka!!!
Liliana: - Ale to neprovedeš. Zajímavé, proč mi vyjadřuješ ošklivosti, když se na našeho velitele podívám víc než jednou, a sama stojíš v nevěstinci a jen diskutuješ ceny! Hlavně že se našla žárlivá mrcha!
Ogrin: - A mimochodem - kdekoliv se zastavíme, u Dennerimu, u Redcliffe nebo u lesů - místo pro tábor vypadá vždy jako to předchozí jako dvě kapky vody!
Wynne: - A mě velmi zajímá, jak lze práškem z lékárny vyléčit zlomeninu lebky nebo zlomeninu ruky za méně než minutu. To máš takový superlepidlo?
Morrigan: - A nakonec, kdy nám řekneš, jak se tvůj duch může vtělovat do nás, i když ty sám ležíš v kómatu na bojišti na pokraji smrti!
HH: To máte v hlavě něco, co cvaká! Cvak-cvak - tady jsem vzal a vtělil se.
TAKŽE TO VŠE JE VELMI JEDNODUCHÉ!