480 hodin po nakažení. Trojitá poznámka: sliph, agrippa, unleashed
Karta hráče
Postoj k první části: nevím, nehrál jsem. Hodně jsem o ní slyšel, ale nestihl jsem. Rozpačitě pokrčuji rameny, dívám se na zem, stydlivě šlapu nohou.
Co jsem chtěl od druhé: stejného bláznivého potěšení, jakého se dostalo všem z první. Hráči chválili první část, a já ji prošvihl. Proto jsem velmi, velmi věřil v druhou, i když jsem celkově moc nechápal, co je to **Left 4 Dead**.
Nejlepší hra za poslední rok: těžko vybrat něco jednoho. Silně se do paměti zapsal Resident Evil 5, do které jsem se prostě zamiloval. Nedávný **Modern Warfare 2** se mi líbí. Ale snad nejvíc mě okouzlila **ArmA 2**.
Hlavní projekt v životě: to je ještě složitější otázka. Pořád věřím, že to je **„Gothic“ 2**, protože silnější emoce z her jsem dosud nezažil. Ale to byla moje první RPG... Teď si vzpomínám na přístavní čtvrť, jak jsem tam kupoval mapu, jak jsem za stromem chytal zloděje. Slzy mi téměř vyběhly do očí. Takže asi ano – **„Gothic“ 2**.
Co jsem hrál před L4D2: **Modern Warfare 2** mi zcela pohltilo mysl a nepustilo ji do teď. Síťový režim je na výborné úrovni, takže jsem ani nepředstavoval, jak přejdu do L4D2, kde se nemusím plazit, mířit a střílet přesně do hlavy.
Postoj k první části: hrál jsem, znám, vážně nechápu, proč ji všichni tak milují. Příběh – žádný. Třídy – žádné. Zbraně – málo. Situace – všechno jednotvárné. Prošel jsem jedenkrát a ani ne všechny úrovně – zahodil jsem to a už si na to nevzpomněl. Nuda.
Co jsem chtěl od druhé: novinky a zajímavé nápady, kterým v první chyběly (třeba třídy). Také jsem chtěl pochopit, čím je **Left 4 Dead** pro všechny tak příjemné – možná se mi to zde podaří zjistit?
Nejlepší hra za poslední rok: rok byl skvělý – hrálo se hodně zajímavých her, ale něco jednoho a opravdu výrazného vybrat je, pravda, těžké. Snad **Borderlands** a Heroes of Newerth.
Hlavní projekt v životě: **Fallout 2**. (Tak, s tečkou, bez stínu pochybností, bez sekundy váhání).
Co jsem hrál před L4D2: Borderlands, **Kosmické Rendyře 2**, **Modern Warfare 2**… a to je vše. Nehrávejte v MW2 – to žere život, já se pouze na 63. úrovni dokázal zastavit!
Postoj k první části: hrál jsem skoro půl roku, sledoval jsem všechna aktualizace, studoval všechno, co je potřeba a co není potřeba studovat, diskuse o všem se všemi. Zkrátka, měl jsem ji rád.
Co jsem chtěl od druhé: nic. Opravu jsem nechtěl dostat druhou část tak brzy. Proto, stejně jako mnozí další, jsem byl šokován jejím oznámením.
Nejlepší hra za poslední rok: velmi slabý rok, zvlášť protože mnoho her bylo odloženo na jaro 2010. Překvapilo mě však přítomnost příjemných „překvapení“, zejména **Borderlands**. Z očekávaných projektů mě ohromil jedině **Dragon Age: Začátek**.
Hlavní projekt v životě: **Half-Life**.
Co jsem hrál před L4D2: **Mass Effect** (po x-té), **Dragon Age: Začátek**, **Modern Warfare 2**, Borderlands.
[H1]N dní do nakažení[/H1]
První část jsem prošvihl, a o druhé jsem nějak nemyslel. Až nějakou chvíli jsem se najednou zapálil, tam, kde obvykle dochází k zapálení. Náhodou jsem se zařadil do řad vášnivých fanoušků. Začal jsem zběsile čekat na hru, posílal všechny, kdo říkal, že L4D2 nebude pravé a že je třeba podporovat bojkot. Křičel jsem a vysvětloval, že máme před sebou Valve, která dělá pouze mistrovská díla. Je to jako Blizzard, ale v jiném žánru. A všichni věříme vývojářům.
Nevím, co se na mě dostalo, ale byl jsem velmi aktivní a agresivní. Dokonce jsem stáhl demo, které bylo třeba hacknout a pak kolem něj tancovat s bubny. Ale tady byla lenost silnější, rozhodl jsem se, že kašlu na šamanství a odjel jsem na **„Igromir“**. Když jsem se vrátil, nějak jsem ztratil zájem. Chtěl jsem si prohlédnout projekt, ale bez spěchu. Čekal jsem, až se sejdeme s týmem, až se vypravíme bojovat proti zombíkům společně. A krátce po vydání ten den nakažení nastal. Začali jsme hrát.
První část jsem koupil ve vášnění. Pamatuji si, jak jsem běžel do obchodu a byl nervózní vedle disku za 750 rublů (opravdu lačně). Ale šel jsem cíleně, když už několik přátel se smíchem sdílelo komentáře. Myslel jsem si, že hrát hru ve čtyřech bude velmi zajímavé. Vždyť běžíme od smrti, cítíme, jak stará paní s kosou jemně dává do predikátu některé intimní místa… Dokonce jsem si koupil nový mikrofon, speciálně.
Po pár dnech jsem pochopil, že **Left 4 Dead** se mi nelíbí. Za prvé, nesnáším tento ďábelský vynález Steam ze všech sil. Vždy jsem čekal na aktualizace, synchronizace a podobně (teď se najdou ti, kdo řeknou, že takové problémy neexistují – vím, mně se to s ním prostě nedařilo). Za druhé, samotná hra mě omrzela – ti samí zombi, ti samí úrovně, velmi omezený výběr zbraní... Procházeli jsme scénářem, již bez strachu a vzrušujících pocitů. Druhou část jsem proto vůbec nečekal, byla oznámena, ještě než první stihla vyprchat. Ten stejný engine... Celkově jsem hned pochopil, co to smrdí a už v době pověstí jsem měl veliké pochyby...
Den vydání první části jsem propásl, protože jsem celý život dával přednost singleplayerovým hrám těm multiplayerovým (ano, jsem tak staromódní). Výjimku tvořil snad pouze milovaný **Unreal Tournament** (odpočívej v pokoji, můj chudák příteli), ve kterém jsem pravděpodobně udělal více killů, než je na světě lidí.
Ale samozřejmě chápete, že **L4D** byla takovou nákazou, před kterou se nedalo skrýt. Nebyl jsem výjimkou, a, doprovázen kopanci kamarádů, až na konci prosince jsem se vydal pro disk.
Od prvních minut jsem se do této hry zamiloval: takové emoce jsem ještě nikdy nezažil od na první pohled banalního střílečky, i když multiplayerového. Absence příběhu, náhodný režisér-šizofrenik, neustále měnící scénáře, nepřetržitý proud nadávek v éteru na pouze tři lidi – to vše ve mně vyvolávalo štěněčí nadšení každý den. Každý den jsem chtěl znovu vstoupit do šíleného rozbořeného nepohodlného světa a střílet na všechno, co se hýbe, křičet do mikrofonu na nějakého dalšího neandertálce a prostě, ale s šíleným nadšením zvracet, skákat, škrtit a házet.
Čas plynul a někde na konci května jsem konečně pochopil, že mě hra omrzela. Zejména situaci zhoršil DLC, který byl více podobný velkému patche, než skutečně DLC (přidán "rychlý" herní režim pro krátké sezení a doladěny dvě mapy, prostě to nestačí?). A já, naprosto bez zábran, jsem se připojil k lavině migrate na **Team Fortress 2**.
Statistika, mimochodem, byla zdrcující :( Pozorní pochopí, o čem mluvím.
Nepodařilo se mi úplně se ponořit do atmosféry chaosu a aktualizačního šílenství, když mě téměř okamžitě šokovalo oznámení druhé části. "Proč? Jak? K čemu? Něco tu nehraje," – těmito otázkami se zabýval každý přeživší, a já jsem nebyl výjimkou. Ačkoli jsem se pak vzal sám v ruce a začal vystupovat proti všem těm bojkotům. Moje milenka byla myšlenka, že **Fallout 2**, prý, se příliš neliší od prvního, ale nikdo o tom nemluví. A pak jsem v první týden už učinil předobjednávku. Čekal jsem netrpělivě, zvlášť na pozadí hloupého a neadekvátního **MW2**.
Kiril a Jaroslav hanění směrem k [**MW2**](http://www.gamer.ru/games/636-modern-warfare-2) neschvaluje!
[H1]První večer po nakažení – obezřetné kroky přeživších.[/H1]
Čekali jsme, až se setmí, až všichni skončí práci, a po aktivním posézení něčeho na fórech a přečtení něčeho ve feedu, jsme spustili hru. Byla půlnoc. Nebo dokonce hodina – zkrátka, už pozdě. Chtěl jsem se bát… (a také jsem chtěl spát, takže na stole bylo mnoho).
První spuštění – a všechno tak známé. Valve má rád svůj engine, a proto je zde dokonce i páčidlo totéž, co bylo u Freemana... kolik let zpět? Ne, ne u prvního nejstalejšího Freemana, samozřejmě, ale i od doby druhé části **Half-Life** jsme od kalendáře strhli slušně papíry.
Ale na grafiku si nestěžuji. Líbí se mi. Mám zvláštní lásku k Source. Tento engine mi vždy přišel technologický a krásný. Tady se Valve daří. Ale zdržuju se, předávám pouze prvotní dojmy. A začali jsme někde na střeše, když od nás uletěl vrtulník.
První reakce – a kde je intro, kde je příběh? Proč mi ukázali nějaký stereotypní a nejasný klip při vstupu do hry, který jsem viděl už před měsícem? A proč, do prdele, je vyroben z nesouvisejících jednotlivin (kde už hrdinové znají a přátelí se), proč jde po reklamě na Valve, kde je normální úvod? Nezdá se vám podivné, že to tu není? Před samotnou kampaní ani slovo, kdo a jak se tady dostal, kdo jsou tito lidé, proč jsem černoch, a Sliph je ženská, můžu po ní pokukovat nebo spí s Italem, kterým hraje Unleashed?
Až po dvaceti minutách se hrdinové poznají. Zabil jsem tak asi stovku zombíků, dostali jsme se do výtahu a postavy se rozhodly, že teď jsou mluvící. "Ahoj, jmenuji se Rochelle," "A já nejsem Rochelle." Velmi milé, ale nechápu, kde je příběh?!
O chvíli později Sliph a Unleashed vysvětlili, že tak to bylo i v první části. Žádný příběh, prostě běháte a zabíjíte. No tak, je to normální. A s mým naříkáním po tomto ohledu bych měl směřovat k mužskému pohlavnímu orgánu. Zkrátka, úplně jsem nepochopil, jak moc je veliké střílení po zombie, ale tady je s prezentací příběhu jasně nějaký problém. Kam mě míří kolegové...
Vrtulník uletěl. To je vše. Teď umřeme.
Jaké to všechno bolestně známé... Objevujeme se na střeše – jsme čtyři. Proč vrtulník uletěl – nevíme (jaká hloupost, co?), kdo jsou tito lidé – také ne. Ohlížím se kolem – co to je? Doslova před sekundu jsme všichni vyšli z **Modern Warfare 2**, které bylo technologičtější, krásnější, jasnější. Začal jsem hlasitě nadávat – jak mohli udělat podruhé na tom samém engine to samé?! Dokonce jsme se kvůli tomu hádali s Kirillem. Vždyť ani kapku inovace. Neznám, jaké tam jsou na papíře shadery a jiná nepochopitelná slova, ale sama hra nevypadá nudně, ale chudě. Těžko říct, v čem to spočívá. V příliš čtvercových krabicích, příliš stejných texturních vzorech, příliš jednolitém zdivu... Zkrátka, má hnusný pocit, že mě o****o nějak podvedli se zvláštním cynismem. Tým s mými názory a slogany nesouhlasil, ale přesto jsem se nijak nezapojoval.
Sešli jsme na patro níže – jsme v zombíkami obsazeném hotelu, dole je požár, a musíme utéct. V ruce pistole – ta tak hloupě střílí jako v první části (jen tady je teď ještě superpistole, která dělá běh-běh!). Před námi dlouhá chodba, a na obou stranách stejné dveře – no dobře, to je jasné, tohle je hotel – vše je zde stejné. Zatímco tým střílí na zombíky, vstupuji do pokojů. Všechny jsou jaksi dvojčata. Jeden prázdný, druhý prázdný, žádné léčivé balení, ani špinavý granát, nic. Sliph, posmívajíc se, říká, že je to přece **Left 4 Dead** – příště tam něco bude (léčivka, granát), ale to mě neuklidňuje – okolí přidává chudobě na celkovém obraze – nejsou detaily, nejsou, chcete-li, realističnost. A cíl tu není, nijak nepotřebujeme ty pokoje. Jen hloupý polygon. Opět stejně přímý a nudný. Dokonce ani běh po ohnivých chodbách na nějakém patře nebyl násilný – hrál jsem v **Max Payne**, a tam to bylo skutečně skvělé.
Tohle je snad nejbarevnější snímek kampaně.
Celý na nervech běžím domů. Nepodařilo se mi dostat na vlak, nadávám si za nedbalost, vždyť 50 dolarů jsem utratil, mezi námi lidé čekají, a já mám znova fauly s plány. No nic, překonávám všechny potíže, dostávám se domů, dohrávám poslední aktualizace a jdu tam. Tam, kde jsem kdysi strávil půl roku svého hráčského života. Při spuštění hry mi ztěžkne srdce – ano, podařilo se mi zachytit ten pocit nostalgie, který zažíváte, když hrajete staré, ale oblíbené hry, a to nepopisitelné pocity oldschoolu mě naplnilo pozitivem: znovu vidím svou oblíbenou znělku od Valve, znovu vidím ten úžasný klip L4D2... Demo? Tak, zastavte! Opět vidím to intro, které bylo vymazáno už kdovíkdy!? "Ne, to je ve skutečnosti jen první část znělky, teď ti ukážou novou" – stihl jsem se jen uklidnit a... náhle jsem se ocitl v hlavním menu. Odstranil jsem od sebe temné myšlenky* a rychle jsem se připojil k hře Kirilla, aby se má pozornost nezaměřila na takové drobnosti.
Kirill s radostí tvoří server v realistickém režimu, nového (velmi originálního!) mega vynálezu hry. Chudák, on si ani nepředstavuje, na co se chystá. Ano, co může být zajímavější, když se všechny náznaky na kasualizaci vypnou a musíte přesně vysvětlit, kde jste, aby vás prostě zvedli na nohy. Ale ne v první hře takto? "Dobře, to jsou všechny vtipy **MW2** a jeho nadměrná láska k **ArmA**" – pomyslel jsem si a připravil jsem se na to nejhorší.
Znovu bez zbytečných slov nás metají do spletité situace – žádná intro, školení a všechno ostatní. Vše v dobrých starých tradicích originálu. Ale ne, tady je, ten slíbený, očekávaný příběh**: na první mapě nám nicnědají palnou zbraň! Odkud bychom měli mít zbraň? Logické. A všechno vysvětluje: proč nosím triko s "Depešáky", sportovní trenér v ničem není sportovní, Ital nosí Pradu a kluk automechanik má ženské jméno. "Ne, já si to musím vymyslet sám a pozorně naslouchat dialogům, to jsou vinaři!" – pomyslel jsem si s láskou.
Ignorujíc zuřivé nadávky Unleashed na… no… všechno, se posouváme po mapě, a neustále narážíme na exkluzivní herní řešení: buď musíte projít po úzkém parapetu, nebo se dostat do barikádovaného koridoru, a na konci dojde k mimořádně obtížnému skoku skrze hořící chaos. A to je jen první mapa, a už jsem plný emocí! Co je zajímavé, jakýchkoli, ale ne pozitivních: celková "trhanost" gameplaye ve druhé části v porovnání s první*** mě uvedla do úžasu už na začátku. Neustále nám předkládali nějaké, pardon, buď "gumové" nebo nabídky. Mám pocit, že si vývojáři vytáhli ze svých zapomnělých skříněk všechny nápady, kterých se vzdali v první části ve prospěch plynulosti herní akce. No ano, přece nám slibovali víc dynamiky, kašlete na meditačnost, že?
Pojďme, jsem v rozpacích, půjdu se věnovat nenáviděnému, ale užitečnému činnosti – spát.
Čerstvý materiál.
[H1]Druhý večer po nakažení – přeživší chápou, co se děje.[/H1]
Znovu jsme se sešli po večeru. Minulá hra ve mně zanechala nějaké podivné pocity. Přísahám, že jsem tak a tak nepochopil, proč mají lidé **Left 4 Dead** tak rádi. Tuny zombíků se tlačí ze všech stran, a my jen střílíme. Také se nedá mířit a krájet nožem na „E“, tak jako v **Modern Warfare 2**. Na příběh jsem už připraven zapomenout, ve druhém dni chci pochopit, co je zde přece jen úžasného. Včera, budeme považovat, jsem to neviděl.
Další kampaň, ale silných rozdílů od předchozí je málo. Děláme vše stejné. Jedna výjimka, úroveň je temnější a nyní nejsou tisíce pokojů, jako v tom nenáviděném hotelu, kde jsem se neustále ztrácel a hořel. Běháme po parku s atrakcemi. Střílíme, zachraňujeme se navzájem, hlasitě nadáváme, když někoho zblije tlustiak. Ale žádnou zábavu v tom nevidím. I když obtížnost a realismus (žádné barevné značky a pomoc) jsou zde, není to těžké. Ano, umíráme tak třikrát a začínáme zpět, ale kvůli obíhajícím hloupým chybám nebo kvůli botovi, který už dávno smířil, že všichni umřeme. Zkrátka, není to tu těžké, ale únavné. Tak to.
Na konci druhé noci a po dokončení třetí nebo už čtvrté kampaně se stále více ptám Slipa na otázku – jaký je smysl, kde je potěšení? Ty mi říkáš celou hru, že to je ta samá první část, ale proč všichni nejí srdci, zatímco já chci spát a zlobím se, když hrajeme tyto nudné úrovně... Nejsem nadšený. Nechci se sem vracet...
Tohle tělo určitě vystihuje celé patro.
Druhá noc pro mě – jako práce. A ještě k tomu nenáviděná a odporná. Sliph se zpožďuje, tajně doufám, že se sem nedostane, a já klidně budu sekat všechny nooby v **Modern Warfare 2**, a uvítám svítání v společnosti nějaké anime. Tentokrát není takové rozhořčení – smířil jsem se. Dokonce nějak, víte, jsem přijal ten ošklivý a nudný svět, který, zdá se, by měl tlačit atmosféru, ale tlačí únavným a uměle vytvořeným dojmem. Chci to ukončit rychle a jít se věnovat svým záležitostem. Jakýmkoli. Jen abych to znovu neprocházel.
Tentokrát máme úroveň s parkem atrakcí. Správně, začínáme na dálnici, potřebujeme dojít až k parku. Dokonce to popisovat nudné to krátké, ale tak chudé a jednoduché úroveň. Pokusím se stručně: automobily, automobily, labyrint z aut, schody, automobily, automobily, cesta, automobily, automobily, bažina, auto v bažině, konec. Zkrátka, to je dokonce horší než hotel, to je povzdech, čestné slovo. Po nějaké době jsme se přeci dostali k cíli – na nás se vrhnou zombíci-klauni (ach jak překvapivě). Všichni nové bossy jsme už viděli – nic zvláštního. Nové zbraně – to není vážné, kluci. Co ještě? Celá granát z zvratků a defibrilátory! To je tak skvělé. Kašlat na to, že engine hry je ten stejný, že neexistuje nic podstatně odlišného, že to všechno je prostě velmi drahý dodatky, které bezostyšně cpou pod maskou plnohodnotného produktu. Jak to? Probíhám se hodnoceními zahraničních edicí: 100, 100, 100, 95, 95, 95, 90… několik 85 a všichni. A v každém závěru – "ještě víc toho, co bylo, a je to tak skvělé". Jsou snad všichni idioti? Jak je možné proskočit až na povrch umělé prostředí (například ty samé trubky v Hard Rain, ve kterých leží jiné trubky – všechny stejné, kopipasta). Jak je možné si nevšimnout, že tu není žádná ponoření, že hrdinům, právě jako dříve, se nesahá, protože od sebe vůbec nic se neliší, navíc – naprosto bezcharakterní. Nemyslím tím cáry a slizovité ako, ale zkrátka – nikdo, nula, prázdnota, hloupý programovací kód. Mladý bílý kluk může udělat totéž, co tlustý dospělý, vyspělý černoch: i s benzopilou, i s sekerou, i s brokovnicí ("A já mohu dokonce na kole!" – jak říkal Homer Simpson).
Dokonce to unavuje a nervuje druhá část přesně tak, jak to dělala první – neboť nejsou žádné zásadní odlišnosti, není tu žádný rozvoj, pouze několik nových kampaní, tři bossy, čtyři zbraně a laserové zaměřovače na stejném engine. Asi mě nebudou považovat za idiota. Left 4 Dead 2 se mi rozhodně nelíbí. A ano, já dosud nechápu, v čem je radost co nejvíce projít stejné úrovně, srážet stejné zombíky, kteří prostě neustále nabíhají...
Oni prostě přicházejí...
A znovu večer, a znovu jsem pozdě, ale tentokrát s přesně jedním rozdílem. Nechci zapínat počítač. Z velmi prostého důvodu, protože tam mě čeká „Skype“, a v „Skype“ moji přátelé neštěstí, kteří taky nemohou pochopit, v čem je problém – jsme my unikátní idioti, nebo všichni ostatní? Ne, mé zvědavost stále mučí a mučivé myšlenky na způsob „No uvolni se, chlape, jen jsi měl špatnou náladu!", a zároveň „Left 4 Dead 2. Dva. Proč dva? Někdo mi vysvětlí? Proč ne Left 4 Dead: South nebo Left 4 Dead: Zenit?"****.
Zvědavost však získává nad rozumností a já znovu spouštím svůj oblíbený "Steam", a pak hru. Tentokrát vybíráme park atrakcí. Nevíme proč. Pravděpodobně doufáme v rozmanitost ve stavbě úrovní – vždyť zde je to snad jednodušší zakrýt prokletou roztahanost!
Ale mýlíme se. Tentokrát nás vítá ještě bezsmyslnější úroveň než "Hotel" (na něm už velmi jasně vyjádřil Unleashed, nebudu opakovat), a poté dlouhatánský koridor z několika po sobě jdoucích lokalit. A na konci obrovský nedodělaný stadion. Neví jak se kluci z Valve dostali k tomu, ale všechno to bylo mukla nudné, i když v zakrytí a otevřených prostorech. Pro mě tato kampaň tvořila tři úrovně: bezmocná dálnice, příšerný koridor a nevyvážený stadion*****.
Mimochodem, tentokrát jsem lépe prozkoumal ten vynášený systém boje proti "poudřeným". Pro ty, kteří si nepamatují nebo nevědí: při aktivaci nějakého klíčového prvku, zda by to tlačítko alarmu nebo tlačítko výtahu, hráči přivolali na své hlavy spoustu zombíků – "hordu". Metoda boje proti ní spočívala v následujícím: nasbírali munici (lékárničky nebyly nezbytné) a schovali se v chytrém rohu. Poté jednoduše mačkáme na tlačítko myši, aniž bychom mířili. Všechno, horda byla odražena, běžíme o své záležitosti.
Takže ano, tento systém tu je, a ano, dokonce funguje. Jen to není tak, jak bychom chtěli my, hráči, ale tak, jak chtějí oni. Řečeno jednoduše, to není pokus o boj s imbi hráčů, ale pokus, jak už ještě více zpomalit už tak nudné lokace*****, na vypracování a vyrovnání kterých neměli ve Valve čas. Co je rok na vývoj hry? Mizeří. Zvlášť pro Valve. Díky Bohu, že to za této velikosti neuspěli zavést do hry (nebo se vzbudila svědomí?). Ach, zcela jsem zapomněl na rozdělenou "vlastnost" s náhodnými scénami na mapách. Necítíš je. Vůbec. Protože málo. Tady je vlastně všechno málo. Kromě ceny.
Tentokrát jdu spát s jedinou nadějí: zítra bude "Versus". Prostě to nemůže být u Valve všechno tak špatné. Nemůže!
Píšť, píšť, píšť, píšť, píšť!
[H1]Třetí večer po nakažení – přeživší se konečně nakazili[/H1]
Všichni se rozhodli, že už nikdy nebudou hrát L4D2. Poslední šance výrobku Valve ospravedlnit se – darovat spoustu potěšení v režimu boje. Sliph se snaží neztrácet ducha a slibuje, že zde nebudeme zklamaní.
Poprvé se ocitám v kůži nakaženého. Hrajeme týmově, snažíme se moudře vylákat protivníka, stavíme mu pasce. Unleashed nějak seděl na lovci za čarodějnicí a jednoduše si říkal, aby po něm vystřelili. Zvlášť netrpěliví do něj začali střílet, rozzuřili čarodějnici, a ona je sežrala. Je zábavné vymýšlet plány: jak udělat protivníkovi co největší ošklivost, jak pomoci kamarádovi a jak nenechat přeživším se vyléčit a zachránit druhého. Je tu taktická hloubka, jsem spokojen.
Dokonce se stalo zajímavé hrát přeživšími. Běháme, shlukujeme se, nadáváme si a moc rádi nevyhráváme (přesto bychom chtěli doběhnout na konec), protože baví hrát nakaženými. Pro mě je to vše nové, a proto jsem z počátku prožíval šílené nadšení. Opravu zábava. Chci více.
Blížící se ráno však ukazuje, že tento gameplay není pro mě. Jednou za dva-tři dny bych zkusil, ale abych tu visel hodiny a dny... Ne, nedá se to. Pokud ještě Sliph nebo Unleashed budou hrát, pak přeběhnu s nimi. Občas sám, možná se objeví.
Taktický neúspěch. Nepřítel na nás číhal na úzkém parapetu. Téměř jsme všichni zemřeli.
Jedinné, co mi nějakým způsobem bavilo v **Left 4 Dead** – běhat jako nakažený a žrát lidi. To je zábavné a veselé, dává to spoustu pozitiv. Slyšel jsem, že ve druhé části bylo protiklad přetvořeno, přidali nějaké, vylepšili. No, možná tím vytáhnou, pomyslel jsem? Hrát jsem si sedl s úsměvem – proto jsem ten mód ještě v první den.
Vytvořili, vkročili, právě začínáme jako nepoctiví nakažení. Cítím déjà vu a chápu, že mě zde vše známo. Nové bossy se rychle učí, taktické rozměry dodají – to potěší. Jeden stahuje, druhý chytí, třetí – zvrací, to je velmi skvělé. Kromě toho je příjemné si uvědomit, že před vámi je živý hráč. Sežerete ho – to je zábava. Za přeživšími také zapoprvé zajímavější, protože obvykle je sežerou v polovině cesty, méně na první čtvrtině. To je můj osobní komfort – hrát jako člověk se mi nelíbilo už v první části.
Vše to vypadá pozitivně – užívám si to, ale tu se ptám Sliphovi: "A co vlastně změnili v protikladě, o čem mluvíme?". Dostal jsem spravedlivou odpověď: "Přidali bossy". V tomto okamžiku mi vypadne dar řeči. Myslím, že ostatní tomu určitě sehráli.
NOVINKA. Jockey – za něho jste zaplatili 15 (nebo 50) dolarů
A tedy nastal ten den, kdy jsme konečně měli možnost hrát dlouho, a v "Versus". Otevřelo se mi druhé nadšení, jsem plný nadšení a pozitivity.
Nabíráme první náhodnou kampaň, shromažďujeme čtyřku přátel jako protivníky a spouštíme zápas. A tady zas, ten pravý pocit vzrušení, vrátil se ke mně! Zde znovu budujeme taktiky jako tým, opět se poškubáváme na protivníky, znovu se nadáváme za naše chyby. Ale pak mi Jaroslav nechtěně položil otázku: "A co se změnilo v protikladě?" na co bez námitek odpovídám: "Přidali bossy".
A najednou mě to jako blesk zasáhne, a opravdu, co bylo v režimu přidaného, kromě bossů? Nic. Bossy a sami se dají považovat za balanc fix. Protože postavy jsou plnohodnotné a smysluplné. Přeživším se přidalo lehké uklidnění v podobě "oživení“. A vlastně vše. Vložte **Valve** jemné nastavení zápasů a režimů, hned bych se uklidnil, ale ne.
Zde je vtipná "plivátko". Někdy i velmi.
[H1]Na konci všichni umřeli, šťastného konce nebude[/H1]
Co nakonec? Nevím, nějak se to nepovedlo. Na jedné straně je to zábavné, nové pocity, opravdu zábavný multiplayer, který, v každém případě, nevydrží příliš dlouho. Kampaň je prostě strašlivě odporná, úplně nemožná a vysílám paprsky nenávisti a opovržení, jak jí. Left 4 Dead 2 mě nijak nezaujal. Prošla pouze vedle, jen nevědomky přitahovalo k sobě pozornost tři noci po sobě. A mě opět láká **Modern Warfare 2**. Někdo ji prosím přiveďte zpět...
Dokonce jsem rád, že mi L4D2 vrátí jako uznání jedné malé zakázky. Jinak bych litoval peněz. Vlastně to dopadlo přesně tak, jak jsem předpověděl. Left 4 Dead 2 – to je kopie první části s velmi, velmi malými přírůstky. Samozřejmě, že vzrušení ani nevzbudila, protože, omlouvám se, bát už bylo. Všechny pocity, na které mohla L4D2 hrát, jsem již zažil v L4D1. A to je prostě hanebné opakování. Díváme se střízlivě – buďte idioty. (Ale už jsem poznal kvalitu většiny západních médií. V minulosti mě východy už natolik vyvstávaly, a teď už…)
Tak se stalo, že tato věc byla napsána dříve, ale vychází až nyní. Teď, jak většina webů a publikací už dala hodnocení Left 4 Dead 2. Kdo má o dost méně než 8,5? Proto čtěte nás. A přidejte se k feedu.