Pomalu šourající se krok - recenze „The Walking Dead“
Doktor: — To je velmi zajímavé. Tělesná teplota kolem patnácti stupňů, pulz je nulový, dýchání chybí, oči jsou červené, oteklé a s výtokem. Obávám se, že máte… zánět spojivek.
Pacient: — Jsem tak hladový... Chci jíst... Chci mozky...
Doktor: — Dobře, dobře... Jenom si prosím nemněte oči.
«[South Park](/games?search=South Park)»
«[The Walking Dead](/games?search=The Walking Dead)» se zrodil jako grafický román, který si brzy získal spoustu věrných fanoušků. Později se komiks proměnil v televizní seriál, který si získal masovou popularitu. Nyní „Chodící mrtví“ dorazili také do odvětví videoher. Vývojáři pro ně dostali studio, které má zkušenosti s prací na „hrách podle filmů“. „Telltale Games“ je známé (nebo alespoň málo známé) jako tvůrce „[Jurassic Park: The Game](/games?search=Jurassic Park: The Game)“, „[Back to the Future: The Game](/games?search=Back to the Future: The Game)“, a také hrací série o Samovi a Maxovi.
„[The Walking Dead](/games?search=The Walking Dead)“ nám představili jako interaktivní film s některými prvky questů, pečlivě režírovanou hru v několika akcích. A právě tato forma hry se zdá být ideální, neboť hlavní myšlenkou komiksu a seriálu není střílení nemrtvých, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ve skutečnosti se v grafické a televizní verzi „[The Walking Dead](/games?search=The Walking Dead)“ klade důraz nikoliv na akci, ale na vyprávění, které je občas dost pomalé, na rozvoj charakterů hrdinů a jejich příběhu (a až poté na jejich mučivou smrt).
A také původní materiály nešetří klasickým prvkem „sklenice se pavouky“. Opravdu, co může být zábavnější než sledovat skupinu naprosto různých lidí, kteří se spojili ve jménu záchrany svých zadků? Sledovat, jak začnou hádat jeden s druhým bez důvodu… A jak se ten či onen charakter zachová, když ho drsné realitě vezme za hrdlo a pevně stiskne… Hádání, kdo se zlomí první—cool chlapík se ocelovými svaly nebo holka s nudlí... A rozhodovat pro sebe, kdo si vlastně zasloužil, aby přežil, a kdo ne, protože hranice mezi dobrem a zlem je k čertovi smazána! A zombie... ti jsou tu jen jako kulisa, jakási celosvětová katastrofa, kterou by bylo snadné nahradit, dejme tomu, epidemií eboly.
Ráda bych vás potěšila—počítačová „[The Walking Dead](/games?search=The Walking Dead)“ je vytvořená ve stejném duchu. Nuance dojemných vztahů v daleko ne milostném trojúhelníku „člověk—zombie—člověk“ jsou podány v nejlepších tradicích. Již v první epizodě se náš protagonista spojí se skupinou přeživších, získá si přátele a získá nepřátele. Ačkoli se jejich vztahy teprve začínají rozvíjet. Ale na rozdíl od původních materiálů má hra jednu velmi lákavou možnost—hráč může ovlivnit další vývoj událostí svým výběrem.
Nejčastěji se jedná o volbu fráze v rozhovoru – mezi hrubou nebo zdvořilou odpovědí, mezi pravdivou nebo lživou. Tyto odpovědi ovlivní vztah člověka k protagonistovi. Například, pokud vás někdo nachytá na lži, později vám může otevřeně vyjádřit nedůvěru. Nebo, naopak, čestná a pravdivá odpověď o vašem nedostatečně ctnostném minulosti může někoho donutit, aby se vám vyhýbal. Ale někdy může být volba daleko závažnější a zajímavější—hráč bude mít možnost rozhodnout, komu z nově nalezených přátel bude dáno žít, a komu zemřít.
Není času na dlouhé rozmýšlení či zvažování variant, na duševní a morální dilemata je vymezeno jen málo času. Nestihne-li se člověk rozhodnout—považuje se to za nečinnost, no, nebo vyčkával jako socha, a pak nikomu nepomohl.
Jelikož máme na tomto stupni jen první epizodu hry, není možné důsledky učiněného rozhodnutí řádně zhodnotit. To znamená, že máme moment, kdy si musíme vybrat, komu pomoci, dejme tomu Vaškovi nebo Petru (jména byla vybrána náhodně). Vybereme jednoho z nich, a druhého nám před očima sežerou nemrtví. Otázka je, zda v budoucnu jak Petr, tak Vašek nebudou jednat úplně stejně, hrajíce stejnou roli? V tom případě volba jako taková neexistuje, existuje pouze její iluze. Jiná možnost—Václav v následující epizodě nám pomůže odrazit útok mrtvol, zatímco Petr se hanebně stáhne, nechávaje skupinu svému osudu (ach, Petře, Petře!). To už jsou skutečné důsledky skutečné volby! To už je skutečný vliv na to, jak události dopadnou (to je snad nějaké RPG!)! Osobně doufám, že to tak bude pokračovat i dál. Ale po нескольких показа первого эпизода с серьезными последствиями своего выбора пока что nenarazil—vše šlo přibližně stejným scénářem, jen s nějakými nepodstatnými variacemi. Takže čekáme na druhou epizodu, v které doufám, že nám konečně dovolí litovat toho, co jsme udělali, nebo se naopak radovat.
O vyprávění příběhu v případě tak krátké hry se prostě nesmí hovořit, dokonce i mikrospoiler by byl blízký jednomu z hříchů. Proto se pokusím mlčet o scénáři, zmíním ale, že je v pořádku.
Hlavní postava hry, jistý Lee Everett, je pro „[The Walking Dead](/games?search=The Walking Dead)“ zcela novým člověkem, nebyl ani v komiksech, ani v seriálu. Což je dobré. Má za sebou svůj příběh, který neznáme. Tento příběh se částečně odhalí v první epizodě, zanechávající nejostřejší momenty na následující kapitoly.
Na druhou stranu, někteří jednotlivci, které náš černý protagonista potká na své cestě, jsou věrným fanouškům dobře známí a vyvolávají pocit šílené fanouškovské radosti (holky s hlubokým dechem křičí—„Hershel!!!“). Nicméně starým známým jsou svěřeny pouze epizodní role. To je pochopitelné, v původním zdroji není ani náznak o žádném Lee.
Co se postav druhého plánu týče, žádné výhrady nejsou—jsou to obyčejní lidé, jako ty a já, kterým na hlavu náhle spadl zombie apokalypsa. Každý z nich má svůj charakter a krátký příběh. Někdo je zdrcen okolnostmi, někdo se snaží být vyrovnaný a je odhodlaný bojovat. Jejich akce bývají logické a konzistentní, ale někdy impulsivní a nepromyšlené, což dělá počítačové figurky ještě živější. A to je skutečně velké plus.
Zombie „[The Walking Dead](/games?search=The Walking Dead)“ jsou živými příklady podtřídy „romerovských“ nemrtvých: pomalí, šourající se paralyzovaní (jen se ptám, jak vůbec tito obři dokázali zaplnit celý svět?). A navíc, ačkoli zombie apokalypsa nastala teprve před několika dny, nemrtví vypadají, jako by leželi pod sněhem celou zimu, a když se probudili, dostali se na stůl k rodině hladových lasiček. Ano, s make-upem to trochu přehnali.
A jako v původním zdroji, herní nemrtví jednají přesně tehdy a tak, jak to potřebuje „neviditelný režisér“. Ochotně čekají na straně, dokud lidé dokončí důležité rozhovory, nebo sedí v pečlivě připravené jámě, ze které vyskočí v danou dobu. Když je to potřeba, pomalu se šourají, ale už v další epizodě se jakoby zázrakem zrychlí. Pokud to vyžaduje vyprávění, nevšimnou si našich hrdinů, kteří, přikrčení, se skrývají za… tyčemi ocelového mříže (0_0).
Tato rigidní režie je jak dobrá, tak špatná zároveň. Problém je v tom, že nefunguje vždy. Někdy scéna vypadá opravdu živě—protagonista bojuje s dalším nemrtvým na život a na smrt a z toho prostě srdce kope. Ale hned v další scéně se hrdinové usilovně snaží uvolnit překážku na cestě auta, zatímco kolem se blíží zombie… Tak pomalu a klidně… Přesně tak pomalu, abychom měli v poslední chvíli čas skočit do auta a zmizet. A to už vypadá nepřirozeně, strojeně a hloupě (jako ta mřížka). Naštěstí takových epizod je pouze málo—doslovně pár (včetně mřížky, ano).
O hratelnosti se toho moc říct nedá—je překvapivě jednoduchá a bezstarostná. Levé tlačítko myši je zapotřebí k vykonání prakticky všech možných akcí: prozkoumat okolní krajinu; uhodit do shnilého obličeje nemrtvého; strčit do zaseknutého auta; zvednout potřebný předmět; otevřít dveře; přeběhnout z jednoho krytu do druhého. Protagonista se dokonce sám přikrčí, pokud mu hrozí nebezpečí. Jen příležitostně hrdina musí protáhnout nohy a procházet se po známém dobrém způsobu „WASD“ po malé lokaci, a jedině když se brání proti vteřinovým dotykům tlačítka „Q“, když se odráží od chytajícího se nemrtvé.
Možnost volby obtížnosti ve hře v podstatě neexistuje, ale můžete si zkomplikovat život tím, že v hře vypnete nápovědy. Jenže komu a proč by to mělo přijít vhod, upřímně, nechápu.
Grafika je podána v stylizaci komiksu. Ačkoli se samozřejmě komiksový styl hry základně liší od stylu původního „[The Walking Dead](/games?search=The Walking Dead)“, ale za to musíme poděkovat—černobíla by hře vypadala velmi… podivně. Zároveň vývojáři úspěšně zakryli slabou grafiku tímto pozadím. Co na to říct? Dobrá práce!
Omlouvám se, epizoda je zatraceně krátká—na první projití jsem věnoval asi tři hodiny, opakované procházky zabraly jen hodinu a půl. Na konci, před závěrečnými titulky, ve stylu těchto televizních seriálů a komiksů nám ukazují úryvky z další epizody—naznačují, jaké potíže čekají skupinu Lee v blízké budoucnosti. Tento chytrý prvek funguje—osobně budu netrpělivě čekat na další kapitolu. Mimochodem, za další čtyři epizody už nemusíte platit, v „Steam“ se celá sezóna hrací série prodává kompletně—už vydaný první epizod plus čekající čtyři části.
K závěru bych chtěla říct, že „[The Walking Dead](/games?search=The Walking Dead)“ je přece jen určena pro určitou skupinu hráčů (ne tak úzkou, ale přesto) — milovníky komiksů nebo seriálu. Hra založená na „Chodících“ se krásně do ní zapadá, dodržuje všechny hlavní příkazy svých starších bratříčků a zachovává jejich atmosféru. Tato hra je jako dlouho očekávaná nová epizoda, ale s možností hraní a nutností přijímání rozhodnutí, což ji činí interaktivní. Fanoušci si to určitě užijí; navíc mohou mnohé odpustit nebo prostě zavřít oči před mnohým. Například na příležitostné absurditě a na určité nejasnosti důsledků výběru. Právě tato úloha stála, jak se domnívám, před „Telltale Games“, a s jejím provedením se jim podařilo skvěle. Ale čím může „[The Walking Dead](/games?search=The Walking Dead)“ přitáhnout člověka, který není obeznámen s původním zdrojem nebo ještě hůře, jemně jej nenávidí? Obávám se, že v tom nemá naprosto co nabídnout.
Na shledanou. Zabíjejte zombie, milujte své blízké, jakýmikoli metodami bojujte na straně dobra. Zvláštní poděkování za korekturu nedokonalého textu jde Surtu. Všem děkuji, všem ahoj.