Náhled od eurogamer.net [překlad]
Náhled „The Elder Scrolls V: Skyrim“
Aleks Mir, 17.10.2011
Draci! Předpokládá se, že dost draků. Asi bych se měl tři hodiny, které jsem strávil „Skyrimu“, honit za nimi. Místo toho jsem se však věnoval kování mečů. Možná to není to nejlepší, co může recenzent dělat, ale ukazuje to, jaké „Skyrim“ doopravdy je, a ne v pompézních trailerách.
Bitvy s draky jsou součástí „Skyrimu“, ale hra jim není zasvěcena. Navzdory celé té velkoleposti a dramatické atmosféře přenášené videi, je to pořád „The Elder Scrolls“ a tím pádem rozvoj a vylepšení RPG systému, který „Bethesda“ už dvacet let utváří pro své pohádkové dobrodružství. Proto jsem osobně v této hře strávil čas prozkoumáváním obrovského světa na hledání toho, co lze ukrást, obléct, prodat nebo vylepšit. Nějaká podivná část mého podvědomí si tento způsob trávení času užívá mnohem víc než smrtelné boje s monstry velikosti autobusu.
Takže většinu tří hodin v „Skyrimu“ (demonstrovalo se to od začátku hry, ale úvodní příběh byl zcela vynechán) jsem strávil výrobou předmětů a vařením, stejně jako rabováním pod zemí a nad ní. Zpočátku byly k dispozici jen některé jednoduché recepty, ale pak jsem narazil na dilema dilemat — jestli koupit za zkušenostní body možnost vytvářet mocnější kouzla, nebo vyrábět kvalitnější předměty.
Nebylo mi potřeba moc času, abych usoudil, že moje volba byla špatná — zatímco jsem se plazil podzemími v pokusu najít výrobní stanice pro šití vylepšených bot, byl jsem neustále zabíjen bandity a severany-zombíky. Ano, úroveň brnění jsem botám zvedl a dýka se stala mnohem ostřejší poté, co jsem našel kus železa, ale na obuvi a nožích se špatně ujíždí.
Možná by stálo za to najít někoho, kdo by bojoval místo mě. Takže jsem se důkladně věnoval temnému umění oživování zombíků. Pokud se mi podařilo zlikvidovat alespoň jednoho protivníka (v čemž mi vylepšená dýka pomohla), mohl jsem si ho vzít do služeb a on se musel útočit na ty, kteří útočili na mě. Mně pak zůstalo klidně dorazit raněné.
Tak jsem se stal krejčím-necromantem (i když v „Skyrimu“ necromanti vlastně nejsou — technicky jsem jen používal magii ze školy vyvolávání), což je to, co činí „Skyrim“ tak úžasným. Na jeho plátně si hráč může napsat sebe v jakékoli podobě: pokud chce být drsným drakobijcem, má na to právo. Pokud ho svádí život nekromant… ehm, kléptomana-vyvolávače, ať je to tak. Hra mu nebude bránit.
Najdete v ní i podivné malé scénky, které probouzejí fantazii. Když jsem se rozhodl přeplavat na opačný břeh, narazil jsem na osamělého rybáře, který seděl na ostrůvku. Pravděpodobně, během hry bude mít nějaké určení, ale v tu chvíli jen smutně konstatoval, že kdyby tady nebylo chamtivých lidí, ryb by bylo dost pro všechny.
Pomyslel jsem na své pytle plné ryb (ryba byla určena na zdokonalování kulinářských dovedností, a chytal jsem ji, což je dost podivné, holýma rukama, zatímco jsem plaval) a pocítil jsem pichnutí svědomí. No, léčivé vlastnosti ryb mi určitě pomohou, abych jaksi zachránil svět, takže rybář na tom nebude špatně. V mé „Skyrim“ byla s rybářem spojená takováto historie — v něčí jiné by byl zabit a oloupen, nebo by se od něj skrývali, nebo by ho vůbec nenašli.
Což takhle, jdeme dál! Přesněji řečeno, nahoru. Rozměry Skyrimu se rovnají rozměrům Cyrodiilu, ale v posledním nebyly zatraceně vysoké hory, které by dodávaly Skyrimu vertikalitu. Šplhal jsem čím dál výš, mezi mraky, až se přede mnou otevřel panoráma Skyrimu.
Hra se v podstatě graficky příliš nepohnula od „Oblivionu“, ale v takovýchto okamžicích měřítka vytvořeného „Bethesda“ ohromují. Celá země, která se přede mnou rozprostírala, byla otevřená k prozkoumání. Hra jakoby si představovala mé uctívání a pustila do pozadí majestátní hudbu místo obvyklých tlumených klavírních melodií. Přišlo mi, že z kamenů teď někdo vyskočí a zakřičí „Hle!“. A já jsem nadšeně zíral (i když, upřímně, rád bych hrál na PC, a ne na „Xbox 360“, aby byla detailnost vyšší a anti-aliasing silnější).
Pocit, že jsem vysoko v horách v podivném a pohádkovém světě, byl velmi silný. Přestože jsem se dostal velmi vysoko, nenašel jsem prakticky nic zajímavého, což mě poněkud zklamalo. Možná jsem se, neúmyslně, přece jen honil za draky. Nebo jsem byl jednoduše příliš nízké úrovně, abych mi hra dala slušnou výzvu. Během šplhání jsem narazil na několik vlků (takže mohu zaručit, že hra umožňuje vyvolávat vlky-zombíky) a bandity, ale žádného obra nebo létajícího krokodýla jsem neviděl. Při sestupu jsem potkal pytláka a zamyslel jsem se: „Hej, to já tady jsem hlavní na kusy zvířat, tak se odtáhni!“ Takže, zatímco ona honila lišku, vyskočil jsem na jejího koně a ujel. Jaké já ji dal, co?
Bohužel, seznámení s koněm netrvalo dlouho, — jakmile jsem z něj slezl, uháněl pryč, pravděpodobně zpět k majitelce-licofilce. Měl jsem ji zabít a odpravit. Nicméně, přistál jsem v docela slušném místě, protože se ukázalo, že na svahu hory je mnohem víc zajímavého než na jejím vrcholu. Cestou jsem přejel pár osad, proletěl několik podzemí (fuj, pavouci!) a vyčistil nějaké ruiny od zbabělých banditů. U vedlejší konzole někdo radostně zakřičel „Podívejte se, drak!“, a všichni náhle vykřikovali nadšením. Ani jsem se neotočil. Vidíte, já jsem našel stanici na činění rukavic! Je čas šít nové rukavice!
Takový byl můj „Skyrim“. Jaký bude váš?
„The Elder Scrolls V: Skyrim“ vychází 11.11.2011 na PC, „PlayStation 3“ a „Xbox 360“.
Překlad je autorský.
Poděkování za poskytnutý materiál — mchammer.
Poděkování za korekturu — Soth.
Poděkování za offline-editor příspěvků — Midest.
Poděkování za podporu — Sinmara.